DEJ A BUDE TI DÁNO

DEJ A BUDE TI DÁNO

My lidé jsme jednota. Všichni jsme v jádru stejní a lišíme se jen intenzitou našich potřeb.
Přesto je každý z nás jedinečná individualita vnášející originální tón do celku. To, co všichni potřebujeme, je harmonie. Potřebujeme, aby náš tón ladil s tóny ostatními. Aby ta hudba, co vznikne, byla krásná a povznášející.

Naše životy jsou o hledání vlastního tónu a pokusy o vytvoření harmonie.

Možná se dlouhé roky snažíme doladit k někomu, jehož tón je dominantní. Čím větší snaha, čím větší vzdálenost přirozených tónů, tím složitější vztah s tímto člověkem máme.

Je to však jen jeden ze způsobů, jak nás přivést k vlastnímu tónu. Objevit svoji jedinečnou, originální tóninu. Vlastní já, které musím poznat a potom nechat rozeznít.

Jakmile umím krásně znít, mohu hledat harmonii ve vztazích.
Už se nesnažím jen neznít falešně. Už jsem plnohodnotný nástroj, který rozvíjí melodie. Který tvoří duety. Udrží si svůj hlas a obohatím jím krásu hlasů ostatních.

Co potřebujeme, abychom se naučili hrát?
Pro své hledání a ladění potřebuji tebe a vás.
Potřebuji malé vztahy a v těch se naučit hrát.
Potřebuji malé vztahy a v těch se naučit souznít.
Abych mohl být sebejistou, nádhernou součástí velkého orchestru lidství.

Vztahy, které žijeme - rodinné, partnerské, přátelské, pracovní... jsou možností hledání vlastního tónu a souladu.

Vztahy, které žijeme ukazují míru harmonie, které jsme dosáhli, naší spokojeností nebo nespokojeností.

Pokusím se předat, co jsem se naučila o našich potřebách.
Tyto potřeby jsou často výsledkem přesvědčení, které jsme kdysi přijali.

Možná nás kdysi chránily před bolestí, které jsme se jinak neuměli vyhnout.
Možná jsme v nich vyrostli a prostě jsme je převzali ze svých rodin nebo jiných našich existencí.

Každý z nás má jiné potřeby. A někdy druhého nechápeme, protože svět vnímáme přes naše vlastní potřeby. Potom ve vztazích dochází k nesouladu. Potřeby partnerů nejsou naplňovány a je zde nespokojenost. Nesoulad a nespokojenost určuje potom kvalitu našeho života. Štěstí a radost nebo bezmoc a nemoc.

Uvedené potřeby tedy máme každý v jiném pořadí důležitosti. A právě to je nutné si uvědomit.
Co je důležité pro mě? Co je důležité pro tebe? Co je důležité pro nás?

Naše potřeby:

• JISTOTA
• DŮLEŽITOST
• VARIABILITA
• PROPOJENÍ A LÁSKA
• RŮST
• DÁVÁNÍ

Základní potřeby člověka:

JISTOTA
Člověk, potřebující jistotu, je ovládán strachem. Strachem z nedostatku, ze ztráty, ze smrti, ze samoty. Jistota je velmi limitující potřeba. Život je založený na změně. Ten, kdo se pevně drží svých jistot, často velmi trpí změnou nebo i jen představou změny. Máte-li partnera, o kterém tušíte, že jistota je jeho velká potřeba, a usilujete ve vztahu s ním o soulad, dejte mu pocit jistoty a bezpečí. Tím ho uklidníte natolik, aby byl spokojený a vztah s ním byl harmonický. Velmi ho raníte, když se nebude s vámi cítit v bezpečí a stabilitě. Nebude spolupracovat a budete se cítit jako dva cizinci v jedné místnosti. Tvořte vztahy, jaké chcete mít.

DŮLEŽITOST
Člověk, potřebující důležitost, je ovládán pocitem vlastní nehodnoty. Někde hluboko v něm je nedůvěra k sobě, i když se může projevovat navenek až přehnaně sebevědomě. Tento člověk může mít pocity zlosti, pocity křivdy. Jeho vztahy jsou manipulativní. Bývá v roli manipulátora i oběti. Tento člověk potřebuje cítit úctu, povzbuzení, ocenění. Potřebuje ubezpečit o vlastní hodnotě. Pomozte mu překonat jeho hluboko uložená zranění tím, že mu pomůžete naplnit jeho potřebu cítit se důležitý. Bude se cítit spokojený a vztah s ním bude harmonický, když vy sami budete vědět, že svým dáváním vytváříte soulad vašeho celku. Můžete mít tendence bojovat s ním, opovrhovat jím. Potom to bude divoké techno rvoucí vaše nervy. Tvořte vztahy, jaké chcete mít.

VARIABILITA
Člověk, potřebující variabilitu, je ovládán pocitem, že toho musí hodně stihnout, zažít, prožít. Tento člověk potřebuje v životě vášeň, děj, akci, změnu, radost. Přelétavý motýl, který musí všechno okusit. Jeho touha po životě musí být naplněna. Potřebuje volnost, svobodu a přístav, do kterého si přiletí oddechnout a načerpat síly. Bude šťastný, když nebude muset o svoji svobodu bojovat a bude se rád do hnízda vracet. Potřebuje mít pocit, že on si vybírá, že může, ne že musí. Tenhle člověk bude radost sama, když mu nebudete házet klacky pod nohy. Pokud ho začnete zatěžovat vašimi potřebami jistoty a důležitosti, nebude to ladit. Nerozumí té vaší potřebě. Nechce vás zraňovat svou svobodomyslností. Nechápe, proč nechcete taky být svobodní. Dejte mu volnost a lehkost a budete mít úžasného partnera. Tvořte vztahy, jaké chcete mít.

LÁSKA A PROPOJENOST
Člověk, potřebující lásku a propojenost, může být ovládán strachem ze samoty. Sám je každý z nás zranitelnější než ve společenství. Tento člověk potřebuje společenství, někdy i za cenu vlastní nespokojenosti zůstává v nevyhovujících vztazích. Potřebuje někam patřit. Potřebuje cítit přijetí. Někdy dá přednost propojení před láskou. Omezí sám sebe ve prospěch své potřeby propojení. Zůstává třeba v mrtvém partnerském vztahu a, i když potká novou lásku, nedokáže odejít, aby nenarušil rodinné vazby. Tento člověk potřebuje ujišťování, přijetí, pocit bezpečí a ocenění. Dejte mu to a bude spokojený a harmonický partner. Tvořte vztahy, jaké chcete mít.

Spirituální potřeby člověka:

RŮST
Člověk, potřebující růst, je veden vnitřní silou života. Potřebuje se rozvíjet na různých úrovních - fyzické, mentální, emocionální, duchovní. Klade si otázky o smyslu života. Je plný otázek a cílů. Potřebuje podnětné prostředí pro svůj rozvoj. Potřebuje přijetí, pochopení, podporu, volnost. Potřebuje, aby nebyl dehonestován, osočován, omezován. V tom případě přijde zklamání, rezignace, apatie, ztráta smyslu života a nechuť dál žít s vámi nebo vůbec. Tomuto člověku dejte úctu, zájem, svobodu,... Bude vám spokojeným a zajímavým partnerem. Tvořte vztahy, jaké chcete mít.

DÁVÁNÍ
Člověk, potřebující dávat, je naplněn vlastní radostí a hojností natolik, že potřebuje dávat dál. Je to člověk přijímající a dávající. Objevil kouzlo vibrace radosti. Naučil se přijímat a potřebuje se dělit. Může se to projevovat jeho kreativitou - všechny formy umění. Sociálním působením - práce s lidmi, pomoc lidem, zvířatům, péče o životní prostředí, občanské aktivity. Tento člověk potřebuje uplatnit svůj tón, své lidství jakoukoli formou. Nebraňte mu v tom. Nechejte ho dělat, co ho tak naplňuje a těší a budete mít spokojeného partnera. V opačném případě v něm uhasíte jeho jiskru a jeho život pro něj přestane mít smysl. Opustí buď sebe nebo v lepším případě vás. Nechejte ho lítat. Tvořte vztahy, jaké chcete mít.
..........................................................................................................................................

Často se dopouštíme chyby, že čekáme, až začne ten druhý uspokojovat naše potřeby. A dokud to nedělá nejsme ochotni my uspokojovat potřeby jeho. Míváme i pocit, že my to děláme, ale on ne. Tak proč bychom to měli dělat.

V tomto postoji je ukrytý klíč k harmonickým vztahům.

Buď se budeme dolaďovat na toho, kdo hraje a budeme čekat třeba celý život, než začne hrát tak, že se nám to bude líbit.

Nebo prostě začneme hrát  sami svůj tón. Budeme poznávat své možnosti a znít nejlépe, jak dokážeme. Budeme harmonizovat svým tónem tóny ostatních.

A jednoho dne zatoužíme po souhře. Zmizí prostředí boje a nesouladu. Budeme se dolaďovat, protože my sami chceme harmonii. My to děláme sami kvůli své spokojenosti z harmonie celku a pro spokojenost celku. A budeme tvořit vztahy takové, jaké chceme mít.

Musíme přijmout, že každý má právo na to, hrát svůj tón a nemá zájem o soulad. Je ve fázi boje o svůj tón nebo hledání svého tónu.

A ocitneme se před další důležitou otázkou.
Jaký vztah chci mít? V jakém vztahu právě žiji?

• Nádherný vztah plný lásky, vášně, radosti, zábavy, blízkosti, důvěry
• Máme se rádi, ale vášeň chybí, radost chybí, vzrušení chybí, ..
• Jsme na sebe zvyklí, ale necítíme k sobě ani lásku ani vášeň, možná ani důvěru. Obojí hledáme někde mimo vztah
• Přemýšlíme o odchodu.
• Nemáme žádný vztah. Chceme vztah, ale nechceme opakovat chyby, bojíme se, že budeme zase trpět
• Nechceme žádný vztah. Odmítneme svůj vlastní růst přes vztahy.

V jakém vztahu žiji? Co mi stačí? Spokojím se s málem?

Vztah sám k sobě je základním stavebním kamenem jakéhokoli partnerského vztahu.
Až ten, kdo se má opravdu rád, chce pro sebe to nejlepší a neublíží si málem a současně tak nedrží v neuspokojivém vztahu svého partnera.

Jakou hodnotu dokážeme dát sobě, takovou hodnotu potom má vše okolo nás, včetně vztahů.

Rozdílný je i mužský a ženský způsob naplňování potřeb.

Mužská energie potřebuje cítit:
• OCENĚNÍ (zájem, obdiv, úctu, žádná kritika)
• LEHKOST (jednoduchost, přímočarost, hravost a radost partnera)
• SVOBODA (volnost, vlastní rozhodování, žádná kontrola)

Ženská energie potřebuje cítit:
• JSEM VIDĚNÁ (pozornost, přítomnost, duchapřítomnost)
• JSEM POCHOPENÁ (je mi dána důležitost, jsem přijímána, jsem respektována)
• MOHU DŮVĚŘOVAT (jsem v bezpečí, jsem milovaná, neustále ujišťovat)
TVOŘME VZTAHY, JAKÉ CHCEME MÍT

Uvědomme si pořadí potřeb našeho partnera a DÁVEJME JEMU, co potřebuje od nás.
Uvědomme si své potřeby a DÁVEJME SOBĚ a požádejme si o to, co potřebujeme od jiných.

PŘIJÍMEJME VŠE, CO DOSTÁVÁME S VDĚČNOSTÍ.

DÁVEJME S RADOSTÍ.

Chceme-li božský vztah, je náš partner náš BŮH.
Jemu dáváme svou lásku a víru.

DEJ A BUDE TI DÁNO.