MY LIDÉ NA CESTĚ ŽIVOTEM

MY LIDÉ NA CESTĚ ŽIVOTEM

Nikdy nezapomeň, že tvoje moudrost začala tam na dně oceánů...

Panika zrození, rozvířený, nejasný svět..
Stálo tě hodně sil, zoufalství a beznaděje
než ses dostal na hladinu, která tě mohla nést..

Nejistota houpání přenesla tě na pevnou zem,
co dala ti bezpečí ale i novou tíhu.

A tam hluboko v údolích začala nová cesta stoupání.
Svaly posílené z plavání..
V srdci vzpomínka na lehkost splynutí s hladinou...
Ale před tebou nová výzva, nová zkušenost, kterou si máš najít...

Nikdy nezapomeň na tu cestu plnou výmolů a kamení..
Slz ze zranění a radosti z výher.

Objevoval jsi bohatství možností.
Ochutnával jsi z prostřených stolů.
Sbíral jsi drobečky, které ztratili ptáci.

Odpočíval jsi na planinách,
než jsi došel k dalším tyčícím se vrcholům...
Naděje i zklamání. Paleta emocí. Vějíř všech vůní.

Nikdy nezapomeň, že tvoje moudrost rostla díky tvé cestě..
A věř, že roste stále dál..

Propojí se se srdcem, otevře tvůj zrak
a uvidíš poutníky..
kteří stejně jako ty

topí se v beznaději zoufalství
leží v temnotách apatie na dně oceánů
ze všech sil plavou na hladinu pro kyslík do svých plic
odpočívají před další cestou
stojí před novými začátky
objevují a bloudí ve svých zkouškách
stoupají ke hvězdám, padají a zvedají se z prachu

Vždy je někdo před tebou, kdo drží hvězdy, aby ti svítily na cestu..
Vždy je někdo za tebou, abys pro něho byl hvězdou ty..

Nikdy nezapomeň, odkud se vzala tvoje moudrost.
Nikdy nezapomeň, že sám bys to nedokázal ..

Jsme tady pro sebe...
MY LIDÉ NA CESTĚ ŽIVOTEM