NECHTĚNÉ

NECHTĚNÉ
Proč se mi dějí věci, které nechci?
Už ta otázka zní tak zvláštně.
Jak se věci můžou jen tak dít? Pro jakýkoli děj je třeba přece nějaká energie. Kde se bere ta energie, která dává ty věci do pohybu?
A proč se dějí i ty věci, co nechci? Někdy se přece děje přesně to, co chci...
Chci - nechci...
Myšlenka posílená emocí - například nadšením, radostí, touhou, strachem, odporem, ...
Posílená? Síla, energie, která tvoří a boří.
Ta myšlenka a ta emoce?
Ty jsou tou hybnou silou?
Je tedy můj odpor a strach tvůrcem toho, co nechci?
Můžu si stokrát afirmovat, co chci a přesto se děje opak...
Asi je strach a odpor silnější než moje snaha.
Můj strach a odpor, ti dva siláci, si říkají o mou pozornost. Je třeba se s nimi blíže seznámit. Prozkoumat je, poznat je, prožít je, přijmout je jako součást mě a mého citového arzenálu. Dát jim váhu a zjistit, co z mého strachu a odporu je platné a slouží mi a co už je neplatné a můžu tu energii přeměnit na jinou.
Přes NECHTĚNÉ jsem mohla najít další kousek sebe. A prokypřit tak půdu, která strádala.
Co chci do ní teď zasadit?
Co CHCI?
NADŠENÍ, k čemu mi teď dáváš sílu, abych mohla tvořit? .....
Děkuji, NECHTĚNÉ...