PO ROZCHODU

PO ROZCHODU
Kdysi jste byli zasazeni do jednoho květináče.
Dvě rostlinky, které ve sedle rostly.
Otáčely se za sluncem.
Užívaly si krásy kolem.
Pily vláhu.
Přijímaly výživu z půdy.
A tak jste spolu rostli, sílili...
Čelili suchu i dešti, větru a zimě..
Vaše kořeny se proplétaly.
Možná i stonek se křížil.
Vaše větve se spojily a vytvořily bohatou zelenou korunu..
Potom kdosi, možná osud, rozhodl, že musíte být rozsazeni.
Zaryl do půdy.
Bolestivě odtrhával kořeny.
Rozplétáním oslaboval pokroucené stonky.
Popadala spousta listí z koruny, když se uvolňovaly zamotané větve.
Najednou tu byly zase dvě rostliny.
Ne úplně krásné. Ne úplně silné. Ne úplně rovné.
Zasadili každou zvlášť.
A teď rostlinko,
neskláněj hlavu do země, neuvidíš slunce a krásu...
neodmítej vláhu a výživu....
nebo uschneš, zahyneš....
Teď rostlinko,
Otáčej hlavu za sluncem.
Užívej si krásy kolem.
Pij vláhu.
Přijímej výživu z půdy.
Vezmi si všechen ten prostor, který teď máš.
Vyplň SEBOU celý ten prostor, který jsi získala....
Nechej své kořeny růst do hloubky a do šířky.
Nechej svůj stonek růst do síly.
Nechej svoji korunu růst do výšky.
Nechej ji košatět a zelenat se.
Zaber všechen prostor pro sebe a svou sílu.
Vytvoř se do krásy,
kterou můžeme vnímat, když sami budeme růst...