ROK O PRAVDĚ A LÁSCE V NÁS

ROK O PRAVDĚ A LÁSCE V NÁS ..

Končí rok 2021.
Rok, který učil respektu a úctě.
Rok, který vybízel k odvaze.
Rok, který ukázal tisíce cizích pravd,
abychom v sobě mohli najít pravdu jedinou.

Spousta vlastních postojů..
Spousta vztahů..
otřásly se v základech.

Jako ořechy, co popadaly ze stromu,
skořápky se rozdrtily
a zůstalo jádro.

Skončil čas růstu..
Skončil čas ochrany..
Přišla doba, kdy se ukazuje vlastní podstata.

A najednou vidíme svoji vzájemnou podobnost
a zároveň i absolutní rozdíly.

Chceme být spolu
a současně trpíme tím, jak jiní jsme.

Iluze skořápek odkryly podstatu.

Znovu bychom chtěli druhé lidi a okolní svět
vidět jako dřív.
Jsme ochotní pro to mnohé udělat.
Ale ono to nejde.
Už nejde nevidět, necítit, nevnímat,..

Zbývá jediná cesta..
Držet se své podstaty
a respektovat a ctít podstatu jiných.

Bolestivě narážíme do mantinelů,
když chceme z té cesty uhnout.

Vzdát se sebe, abych neztratil tebe..
Vzdát se tebe, abych neztratil sebe..

Obětovat sebe, abych mohl dál žít jako dřív..
Obětovat to, co bylo dosud pro mě důležité,
abych mohl zachovat sám sebe..

Vnitřní pravda a klid
je pro každého z nás jinde.

Je těžké to pochopit a přijmout.

Co jeden vidí úplně jasně,
to druhý nevidí vůbec.

Můžeme vést tisíce diskuzí
a snažit se přesvědčit druhé o tom,
co vidíme.

Jsme stejní,
ale každý jsme spadli na jiné místo pod stromem.
Někdo z nás se rozpadl na kousky
a někdo je celý.

Nemá smysl bojovat jeden proti druhému.

Každý máme svůj specifický pohled a situaci.

A znovu ta jediná cesta vede pochopením,
přijetím, respektem, úctou, soucitem..

Každé odbočení nás bolestivě upozorní,
že jsme sešli z cesty.

My, ořechy z jednoho stromu..
My, děti jednoho zdroje..
jsme v jádru stvoření z lásky.

To jádro v nás se teď obnažilo
a učíme se nově žít.

Žít jako láska..

A takový byl i můj uplynulý rok..

ROK O PRAVDĚ A LÁSCE V NÁS ..