ZAKLETÝ PRINC

ZAKLETÝ PRINC

Držel ji v náručí a cítil ji až v srdci.

Byl s ní, byl tu pro ni, byl to on..
Princ, který zachránil princeznu..
To on v ní zase probudil důvěru, víru, naději, ..

Plakali oba.
Tiše, v objetí rozpouštěli zámky jejího ledového vězení.

Kapičky slz odnášely starou bolest.
A na místech, kam dopadly, začala kořenit a růst láska.
Vyrazila ze země, zelenala se, kvetla a plodila.

Vyživená bolestí stala se z princezny královna.
Silná a přímá. Odhodlaná jít ruku v ruce dál a výš.

S důvěrou ve svého prince, svého zachránce
chtěla naplnit své poslání.

Podala mu ruku, aby šli vstříc své budoucnosti,
ale pod jejím dotykem on zkameněl.

Nestačilo zachránit princeznu.
Musel ještě porazit vlastní bolest, aby se mohl stát králem.

A tak tam stojí princ zakletý v kamenném hradě svých přání.

Doufá, že zase potká princeznu, kterou zachrání
a konečně se stane králem.

Doufá, že to půjde snadno, bez nutnosti bojovat.

Princ zakletý, svázaný starými pouty..
Držený neviditelnými řetězy svých zvyků..
Ve své slepotě čeká a doufá ve vysvobození..

Princezny ale nemají dost síly, princi.
Samy potřebují své zachránce.

A královnám chybí králové.
Muži, kteří se postaví sami sobě.
Kteří necouvnou před neznámým světem.
Kteří překonají pouta minulosti a starých zvyků.
Kteří se nebojí síly královen.

Jen tak se zachráníš,
ZAKLETÝ PRINCI

Jen tak se staneš
KRÁLEM.