ZRCADLA

ZRCADLA

Držel jsi zrcadlo, ve kterém jsem viděla sebe..
Ale nevěřila jsem tomu obrazu..
Přes mlhu své touhy a přání jsem neviděla,
co jsi mi ukazoval.

Myslela jsem si dokonce, že to zrcadlo držíš křivě.
Že můj obraz je deformován tebou.
Dala jsem ti větší moc, než jsi mohl mít.
Jen abych nevěřila tomu, co vidím.

Přišla i jiná zrcadla.
Jako v kabince při zkoušení šatů
viděla jsem v nich sebe i z jiných úhlů.
Některé byly lichotivé více,
jiné méně..

Utišily mě na chvíli.
Ano i tohle jsem já.
Z různých úhlů vypadám různě.

Ale tvoje zrcadlo a můj obraz v něm
zabralo velký prostor v mé mysli.
A já jsem zatoužila porozumět.

A tak přišla zrcadla další.
Bez emocionálních záclon jsem mohla uvidět sebe,
jak dělám totéž, co jsi dělal ty mně...

Jak mi to vadilo od tebe
a zcela přirozeně totéž dělám vůči jiným.

Asi ti to nepřinese uspokojení,
Protože i já jsem byla tvým zrcadlem.
Nedám ti za pravdu v tom, v čem by sis ty přál..

Našla jsem pochopení, které se týká mě.
Našla jsem svoje témata, svoje odpory, svoje nepřijetí..
Tvá témata čekají na tebe.

Přesto děkuji. Bez tebe bych se neuviděla.
Bez tebe a dalších zrcadel,
která ani netuší, jakou službu mi udělala.

Někdy jen nerozumíme té zprávě,
kterou nám okolní svět vrací zpátky.

Je třeba chtít hledat odpovědi v sobě.
Hledat vlastní překážky, které brání lásce.
Překonat vlastní limity a vlastní omezení.

Nehledat výmluvy a slova,
kterými bychom obhájili svoji neochotu pátrat v sobě.

Jedině to, že je mi něco nebo někdo vzdálenější
mi umožňuje v sobě prohlubovat kvality člověka..

Děkuji všem, kteří jste mi udělali a stále děláte

ZRCADLA