ZUZCE JE DOBŘE, NEPÍŠE

ZUZCE JE DOBŘE, NEPÍŠE

Zuzce je dobře, nepíše…
říkávají moji přátelé
a mají pravdu ..

Jakmile je člověk nad hladinou,
vidí věci jinak..

Může mít dokonce pocit, že ztrácí empatii..
Přijde obava, aby z místa, odkud vidí utrpení jiných,
nedělal víc škody než užitku..

Navíc cítí odstup, žárlivost, závist trpících..
A nemá chuť se nechat zmáčet těmito těžkými energiemi.

Sám v sobě má pocit pochopení, soucitu a přesvědčení,
že právě to utrpení je léčivý proces,
který je potřeba nechat proběhnout
jako horečku, která uzdravuje..

A tak ví, že nemá zasahovat..
že může být jen jako záchranný kruh plovoucí na hladině,
pro případ,
že se někdo bude chtít chytit..
že by mohl být i ze dna
viditelným bodem na hladině..

Zuzce je dobře, tak ani nepíše..
Dokonce ji štvou rady moudrých
a nechce být jako oni..
Rybářem lovícím bloudící rybky..

Protože ty "ryby" ve skutečnosti nebloudí,
a už vůbec nejsou rybami..

Jsme to my, lidé a učíme se plavat pod vodou i na vodě..
Sbíráme zkušenosti a osvobozujeme se..

Sami musíme přijít na to,
jakými svými myšlenkami a postoji
zatěžujeme svou lehkost pohybu
a připoutáváme se ke dnu..

Nic jiného to není..
než vlastní přesvědčení, vlastní ideály,
vlastní iluze, strachy, limity, odpory..
Odmítání celku a trvání na své dílčí pravdě..

Vlastní interpretace tisíckrát v sobě opakované,
kterými píšeme své programy
a často slepě volíme své stále stejné cesty..

Zuzce je dobře,
ale právě proto,
že poznala a stále poznává
i ta svá místa pod hladinou..
ta tmavá, studená, nepříjemná..
a neodmítá je..

Ví, že ji posilují, léčí a obohacují..
že díky nim ji může hřát slunce nad hladinou..

ZUZCE JE DOBŘE, NEPÍŠE

žije a plave

nahoře i dole,

jako ty..