DOKONALÁ MÁMA

DOKONALÁ MÁMA
Máma se o mě dost nezajímá..
Máma mi do všeho mluví..
Kdyby tehdy máma udělala, tak já bych..
Kdyby tehdy máma neudělala, tak já bych..
Máma mě nikdy nepochválí..
Máma mě nikdy nepodpoří..
Máma mi nerozumí..
Máma je pořád nespokojená..
Máma pořád něco chce..
Máma dává moc..
Máma dává málo..
Miluje mě moc...
Nemá mě ráda...
Jak vlastně ta DOKONALÁ MÁMA vypadá?
Viděl ji vůbec někdy někdo?
Není to takový druhý Yeti?
Všichni víme, jaká by ta naše máma měla být, aby byla dokonalá...
A jsme zklamání.
Protože ona není...
A my máme přece právo na dokonalou mámu, my děti....
Jako bychom sami nemohli být dokonalí, protože ona nebyla a není...
A není ta dokonalost právě v té nedokonalosti?
V nutnosti zbavit se vlastního odporu, iluzí, lpění, pýchy, abychom byli schopní milovat bezpodmínečně?
Milovat i nedokonalé..?
Být mámou je hrdinský čin.
Porodními bolestmi to začíná ...
Další z bolestí je ustát nelásku svých dětí a
...doufat v jejich zmoudření...
... čekat, až děti pochopí, že i mámy jsou obyčejní lidé a ne abstraktní bytosti... mladé, nezkušené, chybující, svérázné, raněné, zatížené....
... čekat, až děti nebudou jen po nich dětsky vyžadovat, ale začnou jako dospělí vztah tvořit...
Mámy jsou dokonalé učitelky.
Dokonalé v trpělivosti..
Dokonalé v lásce...
Mámy JSOU prostě dokonalé...