JSI SVÉ SLUNCE

JSI SVÉ SLUNCE

Jsou dny, jsou časy,
kdy člověk ztrácí chuť žít..
ztrácí naději, sílu, smysl..

Jako zima, plná mrazu, ledu a temnoty..

Potom, z ničeho nic, vykoukne slunce..
Dává víc světla, dává víc tepla
a země se probouzí jarem..

Tak i tvé dny a tvé zlé časy,
jednou pominou..

Světlo a teplo vrátí radost a víru..

Zima je čas pro odpočinek, relaxaci a spánek..
Čtení knih pod teplou peřinou..

Tvé temné dny jsou tvou zimou před jarem..
Přijmi je jako cyklus nutný k zrození..
Otevři se všem tichým poznáním..
Hýčkej své tělo i svou mysl..
Pij malými doušky
teplou voňavou krásu prostých chvil.
Těš se ze všeho a na všechno..

A v jednu chvíli, jednoho dne..
znovu pocítíš chuť vstát..
Chuť tvořit a radovat se..

Tvé světlo a teplo prosvítí a prohřeje
každý temný kout.

Neživ svou temnotu dalšími svými neradostnými myšlenkami a slovy..
Tím ji jen posiluješ
a bahnité dno ledové beznaděje
tě ještě víc ochromí.

Přijmi svou temnotu s úctou..
jako noc před novým dnem..
jako zimu před jarem..

Tak jako den a jaro přijde,
když se slunce přiblíží,

jsi ty svým sluncem,
které svými myšlenkami, slovy a činy
přinese radost a smysl tvým dnům.