JSI SVÉ SLUNCE
JSI SVÉ SLUNCE
Jsou dny, jsou časy,
kdy člověk ztrácí chuť žít..
ztrácí naději, sílu, smysl..
Jako zima, plná mrazu, ledu a temnoty..
Potom, z ničeho nic, vykoukne slunce..
Dává víc světla, dává víc tepla
a země se probouzí jarem..
Tak i tvé dny a tvé zlé časy,
jednou pominou..
Světlo a teplo vrátí radost a víru..
Zima je čas pro odpočinek, relaxaci a spánek..
Čtení knih pod teplou peřinou..
Tvé temné dny jsou tvou zimou před jarem..
Přijmi je jako cyklus nutný k zrození..
Otevři se všem tichým poznáním..
Hýčkej své tělo i svou mysl..
Pij malými doušky
teplou voňavou krásu prostých chvil.
Těš se ze všeho a na všechno..
A v jednu chvíli, jednoho dne..
znovu pocítíš chuť vstát..
Chuť tvořit a radovat se..
Tvé světlo a teplo prosvítí a prohřeje
každý temný kout.
Neživ svou temnotu dalšími svými neradostnými myšlenkami a slovy..
Tím ji jen posiluješ
a bahnité dno ledové beznaděje
tě ještě víc ochromí.
Přijmi svou temnotu s úctou..
jako noc před novým dnem..
jako zimu před jarem..
Tak jako den a jaro přijde,
když se slunce přiblíží,
jsi ty svým sluncem,
které svými myšlenkami, slovy a činy
přinese radost a smysl tvým dnům.