CÍTÍM ALE NEVÍM

23.09.2020

CÍTÍM ALE NEVÍM

Vědomým se člověk stává uvědomováním.
Zvědomováním si procesů, které tvoří jeho realitu.

Znamená to, že je třeba nejen cítit, ale i myslet.

Nestačí cítit bolest, hněv, disharmonii...
Pocity jsou důležité pro orientaci. A vždy jsou správné.
Ukazují, co je třeba řešit, měnit..

Co ale správné být nemusí,
je myšlenka, která stojí za pocity
a která vede k nějakému stanovisku.

Právě myšlenka může být samotnou příčinou špatných pocitů.
Právě myšlenka může změnit zase vše v harmonii.

Proto vždy hledej pravý důvod neklidu.

Analyzuj a prohledávej své nitro.

Možná jsi si už vědomý myšlenkových tendencí, které máš.
Třeba strach ze samoty, pocit ohrožení, obtížně přijímaná kritika,...

Víš, že jsi jako dítě býval sám, že jsi musel bojovat za svá práva, že jsi měl kritického rodiče nebo partnera, ...

Přesto tyto programy úřadují často i tam, kde je vůbec nečekáš.
Objevit je, je práce hodná detektiva.

Jakmile pochopíš, že za konflikty s partnerem, stojí zase tvůj starý známý strach ze samoty, pocit ohrožení, ...
potom přestaneš válčit, hájit se a utíkat...

Popovídáš si se svým strachem.
Kdysi byl tvým průvodcem, protože tě možná chránil.
Ale dnes už může jít. Zbytečně ho držíš u sebe a ničíš si jím vztahy.

Popovídáš si s partnerem o tom, co ses o sobě dozvěděl.
A změníš tím napětí v důvěru a pochopení.

Popovídáš si sám se sebou a budeš hledat způsob vhodnější komunikace nebo cestu k uzdravení starých traumat..

Hlavně vždy hledej v sobě.
Je to těžká práce a emoce jsou často jak neprostupné štíty hor.

Uvědom si aspoň to, jak složité je pochopit a změnit sebe..
A jak je těžké pochopit a téměř nemožné změnit někoho jiného..

Cítit a myslet v souladu s láskou
je ta cesta, je ten cíl..