OBEJMI SVŮJ STRACH

OBEJMI SVŮJ STRACH

Rostu do láskyplného člověka
a v tom procesu růstu se setkávám se starými strachy,
které mi brání milovat..

Setkání se strachem není nikdy příjemné.
I když o něm vím, raději jsem ho ukrývala pod zámkem..

Ale nejde to tak dělat věčně.
Strach tlačí, tluče na mříže, připomíná svou existenci..

A tak jsem sebrala odvahu a otevřela mu brány.
Vypustila jsem strach ze sebe, abych se mu podívala se do očí.
Chystala jsem se zeptat:
Co po mě chceš? Proč pořád se mnou jsi?

K mému údivu jsem svým vnitřním zrakem uviděla
čtyři maličké děti.

Každé z nich bylo jedním z mých strachů..
Už si ani nedokážu vybavit jejich jména,
protože to najednou nebylo důležité..

Jediné, co jsem cítila, že chci udělat, bylo,
obejmout je, utišit je, dát jim svoji lásku a pocit bezpečí..

A tak jsem to udělala.
Všechny jsem sevřela ve své náruči
a konejšila je jako opuštěné děti.

Najednou jsem cítila, že za mými zády rostou a rozprostírají se
obrovská, bělostně zářivá andělská křídla..
Objala mě a mé děti citem lásky, ochrany, sounáležitosti..

Po chvíli se děti v mé náruči proměnily v bílé holoubky..

Vyletěli z mých rukou a zamířili kamsi k nebesům..
Každý z nich vypustil pírko,
které se pomalu snášelo
a potom se připojilo k andělským křídlům..

Sbohem, mé dětské strachy.
Děkuji vám.
Pomohli jste mi uvidět lásku, kterou v sobě už mám.
Pomohli jste mi ucítit lásku, kterou stále dostávám.