ODEJÍT PŘED KONCEM

ODEJÍT PŘED KONCEM
Na konci filmu odcházíme z kina spokojení, překvapení neočekávaným rozuzlením...
... i když jsme se během filmu báli a třeba i chvíli nudili.
Kdybychom ze sálu odešli v tom okamžiku strachu nebo nudy, nedojdeme do finále, budeme mít už napořád pocit, že ten film byl ale strašná, strašná blbost.
Na konci vztahu - jakéhokoli, bychom měli odcházet spokojení a překvapení rozuzlením. Tím, co jsme se mohli naučit, prožít, dozvědět o sobě a o životě.
I když vztah byl nervák nebo nudný příběh, měli bychom odejít až opravdu skončí jakousi spokojeností a pochopením.
Pokud odejdeme dřív než pochopíme, proč jsme se v tom příběhu ocitli...
... náš další vztah se za chvíli bude podobat tomu předchozímu...
... protože jsme pod vlivem emoce odešli před koncem a nedozvěděli jsme se pointu příběhu...
Vztah nás má přivést k našim vnitřním traumatům, odkrýt je, obnovit starou bolest a prožitkem ji umožnit vyčistit a pochopením přeměnit v přijetí a lásku...
... abychom odcházeli ze vztahu s vděčností, že nám bylo umožněno vyrůst.