PRÝ JSEM BOJOVNICE

PRÝ JSEM BOJOVNICE

Slyším to tak často,
že se nad tím musím zamyslet...

Říkají to většinou lidé,
kteří mají jiný názor než já...

Mají pocit, že jim vnucuji svou pravdu,
když oni vědí, že pravda je jiná.

Lidé, kteří přijali nějaký svůj pohled na svět
a nestojí o další možnosti.

Moje názory a postoje jim připadají
jako bojovné, konspirační, nebezpečné...

Nechtějí ty informace k sobě ani pustit.
Není jim příjemné o tom mluvit.
Staví to bariéry mezi nás.

Obviňují mě přesně z téhož, co já vidím, že oni sami dělají,
takže si zřejmě zrcadlíme jeden druhého.

Já vždy reaguji tak, že nebojuji...
že předávám informace, které nejsou volně přístupné v médiích.

Prý ale nejsem nestranná, takže to není jen předání informací.
Dobře, jsou to informace,
které předávám, protože se mnou souzní..

Nevím, jak je to doopravdy.
Cítím, že pravda je někde hluboko ukrytá
a my jsme stále jen na cestě k ní.

Nemohu nevidět, jak jsou nám předkládány jednostranné informace
a tím nemáme možnost volby.

To, co mě překvapuje, je,
jak spousta lidí nechce možnost volby.

Klid, jejich vlastní názor a pravda, zaběhlé zvyklosti, ..
Útok na své neomylné ego..

Opravdu do jejich hnízda vtrhnu jako někdo,
kdo rozvíří hladinu...

Potom mě vidí jako bojovníka.
Někoho, kdo jim bere jejich mír.
Tluče na zavřené dveře jejich ochoty
vidět věci nově, z jiných úhlů pohledu
a znovu si vybírat a rozhodovat se...

Měla bych ustoupit, abych nerušila jejich klid?
Měla bych se zamyslet nad tím, co dělám?
Jakou škodu páchám?

Nechci přilévat olej do ohně,
tak se často raději stáhnu,
abych situaci ještě nezhoršovala..
Ale klidu tím nedosáhnu. Svého ani jejich.

Tak možná jsem bojovnice.
Protože, i když hrozí, že ztratím lidi, které mám ráda, ...
nemohu se zpronevěřit tomu co vidím a co cítím...
Nemohu opustit sebe, aby mě někdo jiný dokázal přijmout..

A musím upřímně říct,
že i já se setkávám s vlastním zklamáním,
z neochoty jen nahlédnout na jiné možnosti...

Ne kvůli souhlasu či nesouhlasu...
Ale z odporu, odsouzení, slepoty, tvrdohlavosti, egoismu,...

Zřejmě nás tohle všechny učí vzájemnému respektu a úctě.
Pochopení principu zrcadlení.
Vede nás to k uvědomění si vlastních limitů a vlastních odporů.

Dobře, přijímám roli bojovnice.
Budu vám kopat do dveří.
A je mi fuk, jestli se vám to líbí.

Budu si hlídat jedině to, abych vás nepřestala milovat,
jen proto, že jste naštvaní, že vám do nich kopu...

Jsem tedy bojovnice..
A budu vám kopat do dveří,
dokud nezmizí ta bariéra mezi námi..

Protože se chci přiblížit.
Protože chci spojit naše vnímání
a rozšířit tak naši cestu k hledání pravdy.