TROJSKÝ KŮŇ

TROJSKÝ KŮŇ

Čekám si ve svém světě na časy,
kdy bude i venku líp.
Kdy budou nasycena lidská dramata
potřebou nenávidět a věřit manipulátorům
a konečně vyjde slunce srdce vnímání.

Občas vyhlédnu z okna
a vidím a cítím ten válečný dým..
Moji přátelé se hroutí strachem a lítostí.
Hoří hněvem.
Odsuzují, pohoršují se, přerušují kontakty..

Potom zase okno zavřu,
ale už i já jsem kontaminovaná tím válečný rykem.
A na mysl mi přichází

TROJSKÝ KŮŇ

Legenda o tom, jak se lstí dostali nepřátelé do hrdého města
a zevnitř otevřeli jeho brány, aby bylo dobyto.

A já dnes vidím, jak se Slované mezi sebou
ničí fyzicky, mentálně i emocionálně.
Jak dopouštějí, aby mezi ně někdo vpustil nepřátelské síly,
a zatím tu lest nevidí.

Historii nás ve škole učí jako soubory dat.
Ale slyšíme i její poselství pro dnešní svět?

Jak snadné je vyhrát,
když se nepřítel zničí sám..
Vzájemně se vybije..
Sám oslabí své síly..
Propadne strachu a depresi..

Jak snadné je potom přijet jako silný zachránce
a dobytá zpustošená území vzít pod svá křídla.
Přepsat dějiny. Z viníků udělat hrdiny.

Stačí nasadit Trojského koně...
Nechat viry všeho druhu dělat svoji práci.

Vnímám, vidím a slyším, ale..
jak mohu z mého malého ráje
ovlivnit běh dějin?

Půjdu ven k řece, mezi stromy,
Do přírody, která právě přetéká životem..
Naberu si další sílu a vypustím obavy o světaběh.

Vím přece, že po zimě přichází jaro..
Po létě podzim a potom zas přijde zima.

Má práce je zůstat klidem a přístavem pro ty,
které přinese příliv..
Přestat přidávat strach a obavy...

Všichni musíme projít svými cestami,
poodkrývat skryté a udělat vlastní zkušenost..

Zatáhnu závěsy a v uších mi zní píseň z včerejšího koncertu:
".. dokud se zpívá, ještě se neumřelo...