Byl ještě dítě a už léčil vztahy..

Bojím se, že o tebe přijdu..
Bojím se, že odejdeš..
Bojím se, že zůstanu sám..
Bojím se ponížení..
Bojím se, že mě nikdo nebude mít rád...

Vědomým se člověk stává uvědomováním.
Zvědomováním si procesů, které tvoří jeho realitu.

Já chci jít s lehkostí životem..
Zátěže minulosti jsem změnila na dary..
Z překážek jsou už jen kamínky na cestě..
I o ně občas klopýtnu, někdy si i rozbiju koleno..
Přesto vnímám svůj svět jako krásný a radostný..

Světlo se dá změřit.
Možná k nám ještě doplují z dob hodin fyzicky
lumeny, luxy či kandely..

Že ten, kdo byl zoufalý a sám,
září štěstím..

Cítím, jak je nutné začít vidět věci z nadhledu..

Když jsem sluncem,
zářím, hřeju
a všechno v mé blízkosti
se směje a kvete..

V mém domě je zakázaná komnata.
Pokoj mého dospívajícího dítěte.
Snažím se ignorovat, že tam je..

Říkáš, že svět je jen jeden...
že život je smutný..
že realita je pro všechny stejně mizerná..

V nekonečnosti vesmíru
je jeden tvor,
který uvěřil ve svojí konečnost..

Vztahy určují spokojenost v našich životech.
Nejen vztahy partnerské,
i vztahy rodinné, přátelské, pracovní, mezilidské..