Moje malá NAROZENINOVÁ úvaha
Jak vypadá můj svět na začátku dalšího roku mého života?
KRÁSNĚ
Jasně, mohla bych se kvůli něčemu trápit, zlobit, ...
Ale taky se můžu netrápit a nezlobit..
A to je moje volba...
A důsledkem toho je, že se cítím krásně.
A důsledkem toho je, že lidé kolem mě jsou krásní...

OCHRANNÉ BARIÉRY
Dokud jsme malý stromek, potřebujeme péči a ochranu zvenčí (rodinu)
Když začínáme růst potřebujeme oporu (rodinu, přátele)
Abychom mohli být silný, velký strom, potřebujeme nejprve ochránit náš slabý kmínek proti nebezpečí ochrannou bariérou.
Teprve až máme silný kmen a pevně stojíme, před ničím se chránit nemusíme.
Jestliže si teď...

VIVAT KRIZE
Špinavé ponožky na zemi, zmuchlaná trička, použité prádlo víc a víc okupují prostor pokoje...
......naštěstí nějaká Vyšší síla pravidelně zajišťuje, že se špinavé prádlo transformuje do vyrovnaných komínků ve skříni.
ALE .... najednou NE???...... KRIZE!
Špinavé prádlo se vrší, komínky ve skříni nerostou, nastává nedostatek, .....
...

Odkud kam to jdu?
Narození vnučky... Hospitalizace obou mých dcer... Pomalé odcházení babičky... Rekonstrukce domu... Vztahy z minulosti ožívají, aby mohly být konečně ukončeny....
Radost - strach - smutek - vděčnost - přijetí - odpuštění - klid - pokora - láska
Koktejl života plný různých příchutí..
Ryzí život.
Porady, workshopy, plány, produkce,...

Vděčnost
Všechno, co mám, jsem dostala.
Tělo pro pohyb.
Smysly pro vnímání.
Mozek pro myšlení.
Ani krev v mých žilách nepoháním já.
Dostala jsem péči v době růstu.
Vzdělání..
Příležitosti..
Podporu..
Důvěru..
Nic bych nedokázala sama...
Všechno jsem dostala...
Děkuji

NEMŮŽEŠ MĚ URAZIT
.. a jestli mě vidíš naštvanou..
zlobím se na sebe, že ztrácím čas s hulvátem
.. a jestli mě vidíš zamyšlenou..
hledám bolavé místo v sobě, do kterého ses trefil
.. a jestli mě vidíš zlomenou..
pevně mě obejmi a drž

Když mi bylo dvacet, záleželo mi na tom, co si o mně druzí myslí..
Když mi bylo třicet, bylo mi jedno, co si o mně druzí myslí..
Když mi bylo čtyřicet, pochopila jsem, že na mě stejně nikdo nemyslí..
Když je mi teď padesát, jsem to konečně já, kdo na mě myslí..
Pokračování za deset let... ...

ZLOBA - DŮVĚRA - LÁSKA
Odmítání, ostrá slova mohou být tak zraňující.. vždyť se snažím pomoct, být tu pro tebe...
A pak si uvědomím, že je to velký projev důvěry a lásky.
Dovolit si ukázat se ze své nejhorší stránky a vědět, že přesto budu milován.
Milovat, i když není moje láska opětována a dokonce je odmítána....

Nelíbí se mi, že na mě křičíš a chováš se ke mně špatně...
... Ale pokud budu reagovat stejně, budu se cítit ještě hůř a v konečném důsledku budu stejný jako ty...
... Raději si ponechám kontrolu nad svými pocity a budu člověkem, kterým chci být...

... jednoho dne mi to došlo...
že nemusím čekat na to, co nemám, a můžu být šťastná hned
že nemusím mít dokonalou minulost, abych mohla mít dokonalou přítomnost
že nemusím mít a umět všechno a můžu tvořit i s tím, co mám a znám teď

VLASTNÍ ZKUŠENOST
I když ti kdekdo říká, jak to máš dělat, až vlastní zkušenost, pokusy a omyly, tě to opravdu naučí.
I když jsi v dětství a potom ve vztazích nedostával lásku, pocit bezpečí nebo cokoliv jiného, je čas vytvářet VLASTNÍ ZKUŠENOST a sám se to naučit.
Vytvářet lásku, pocit bezpečí nebo cokoliv jiného ve svém...