Když zavřu oči, zaslechnu rytmus cválajících kopyt..
Ucítím vítr, co se vplétá do mých vlasů.
Čas bodá do slabin a chce mě vést do nástrah překážek a příkopů.

Klidnému a pohodovému toku mého života
brání hráze, které se mi staví do cesty.

MŮJ ŽIVOT SE ODEHRÁVÁ V MÉ HLAVĚ

Pocit, že mě někdo potřebuje,
je nejsilnější afrodiziakum.

Odešla jsem,
když už jsem neměla kam couvat..

Svět je jak kino s mnoha promítacími sály.

Tělo je tak moudré.
Vypne tě, uloží do postele, vezme ti hlas i sílu ..
Tady budeš, ani se nehneš a budeš poslouchat!!
Rozkáže jak milující, ale přísná matka.

Ó PRAVDO
Kéž bychom tě znali...
Nemuseli žít v omylech a domněnkách..

Držel jsi zrcadlo, ve kterém jsem viděla sebe..
Ale nevěřila jsem tomu obrazu..
Přes mlhu své touhy a přání jsem neviděla,
co jsi mi ukazoval.

Na trávě pod nebem ležím a dívám se k Bohu.
Mé ruce odťaté, mé nohy zlámané, mé rány krvavé..
Bez síly vstát a žít čekám na poslední výdech..
S nadějí a touhou po lásce, která mi byla odepřena,
chci se pro ni vrátit domů..

HOLKA DO NEPOHODY..
to zní jako lichotka...

Už nejsem holčička zachumlaná do máminy peřiny.