Kdoví, co by se bylo bývalo stalo, kdyby...
Kdoví, proč se některé věci dějí..

- bojím se
- nebojím se
- žiji v míru

Jak by tě někdo mohl poznat,
kdyby tě nenechal být tebou?

Radost je přitažlivá.
Je příjemné být s někým,
kdo je radostný.

Stoupáme po spirále schodiště tam někam nahoru..
Do prostoru nadhledu a lehkosti..

MILUJ BLIŽNÍHO SVÉHO,
JAKO SEBE SAMA ..

Jsou dny, jsou časy,
kdy člověk ztrácí chuť žít..
ztrácí naději, sílu, smysl..

Slovo, dotek, polibek
daný s úsměvem
je oázou lásky v pustině beznaděje.

Jsem jako koruna stromu..
Vztahuji se k nebi, blíž k andělům..
Jsem most, který spojuje duši a tělo..

Už mi nepřinášíš radost, ale přinášíš mi hořkost..
Hořkost je můj pocit.
Neměl by souviset s tebou. Ale ty jsi ji probudil.

Vidím tě, jak svým kritickým myšlením vybíráš z mého bohatě prostřeného stolu jen to, co znáš a nemáš rád..

Stojíme proti sobě jako dva vojáci v poslední bitvě..
Poslední přeživší na každé z obou stran.
Míříme na sebe zbraněmi konverzace.