Čím víc rozjímám nad životem,
tím víc objevuji,
že nic není jen špatné a nic není jen dobré..

Dýcháš si v srdci..
Přetékáš radostí ze života..
Miluješ a dáváš lásku..
A máš pocit, že jsi konečně doma.

Už jsem si zvykla, že život je jak rozvlněná hladina.
Někdy přichází něco a něco jiné zase odchází.
Něčeho je hodně a potom to zase není vůbec.
Něčeho je málo a potom je toho zase moc.

Končí rok 2021.
Rok, který učil respektu a úctě.
Rok, který vybízel k odvaze.
Rok, který ukázal tisíce cizích pravd,
abychom v sobě mohli najít pravdu jedinou.

S jednou rukou na klice, otáčíš se do minulosti krásných dnů..
Jak těžké je odejít..

Rostu do láskyplného člověka
a v tom procesu růstu se setkávám se starými strachy,
které mi brání milovat..

Každý den je dar.
A je jen na tobě, jestli si ho vezmeš a užiješ si ho.

Ať si mě vybere...
Ať se rozhodne pro mě..
Ať mi dá šanci..

Dokud, my lidé,
budeme hledat mezi sebou rozdíly,
bude snadné nás rozdělit.

Nelíbí se ti,
že něco je takové, jaké to je..

Strach je jak plátno, na které maluje láska.

Pocit, že jsem sám, opuštěný, odmítnutý
je hluboko uvnitř nás jako pravda, na kterou jsme zapomněli.