Našemu splynutí stojí v cestě jediná věc..
JÁ

Ještě si vzpomínáš na ty nejisté doby,
kdy jsi byla tak závislá na péči, lásce a podpoře jiných.
Co všechno jsi musela udělat, co všechno jsi musela trpět,
abys mohla "normálně žít".

Kdysi jsi byla taková hodná, křehká..
A teď jsi tak silná, záhadná..

Světlo bez tmy by nebylo světlem..
Ani světlo v nás bez temnoty v nás by nebylo světlem..

Tohle je jediná jistota,
kterou všichni máme.
Stejně umřeme..

Je tak negativní..
Stěžuje si, nadává, zlobí se, naříká..
Cítím, jak mi bere energii.
Vždy jsem po setkání s ním úplně vyřízený..
Raději se mu už vyhýbám..

Zase to nevyšlo. Jak mi to mohli udělat? Zase jsem prohrál. Zase jsem sám..
Já chudák. Tady jsem. Politujte mě..

NECHCI, ALE MUSÍM. JE TO POVINNÉ..

Jestliže chci mít pohodové partnerství,
musím být pohodovým partnerem
a proto musím být v pohodě.

Člověk musí být zcela naplněný životem,
aby nebylo možné stáhnout ho ke dnu..

Moje extchýně.
Za pár let oslaví století..
Tělo jí zesláblo. Smysly jí neslouží.
Ale duše je silná jak zvon.

Najednou mám pocit, že jsem se hluboce mýlila..
Ještě to neumím uchopit..
Ještě to nevidím zřetelně..
Jen si chci uchovat energii tohoto probouzení..