Společná vyjížďka na loďce nás láká
pro romantické, klidné plynutí,
příjemně strávené chvíle ve dvou..

Lidé, kteří přicházejí na terapie,
jsou plní bolesti, trápení...
strachu, křivd, zrad..
hněvu a boje..

Jenže, když se blíží změna,
máme často úplně opačný pocit..
Jakoby se všechno zastavilo..
Jako bychom nevěděli jak dál..

Chci mít klid
a proto jsem mnohokrát v životě popřel sám sebe
a upřednostnil přání jiného..
Ustoupil jsem, abych měl klid...

Některé naše vztahy, myšlenky a postoje
mají dávno prošlou dobu upotřebitelnosti
a přesto je stále máme, uchováváme..

Někteří lidé nás velmi přitahují..
Jsou příjemní, usměvaví, přátelští..
Cítíme se s nimi uvolněně a radostně..

Už jsi velká, brzy ti bude sedmnáct let
a chceš si žít po svém..
Ale stále nejsi dost velká,
abys mohla žít ve svém a za své..

Jako dítě jsem milovala kaleidoskop.

Nemá to logiku..
napadá nás v této době asi častěji než dřív..

Naše těžká minulost..
Naše špatné zkušenosti..
Prohry, pády, bolesti..
.. jsou zdrojem naší síly, moudrosti a radosti

Dokud člověk nemá srovnání,
je pro něho jeho svět správný a jediný možný..

Zlo a dobro jsou dvě strany jedné mince.
Jedno nemůže být bez druhého.